30.12.2015

Je poslední večer před Silvestrem a já usedám k počítači, abych doplnila druhou vzpomínku do mé hry. Vzpomínka se vztahuje k loňskému roku, kdy jsme byli u Martina a on mi přinesl a ukázal pohled od Jackie Jirak z USA a řekl mi, jestli bychom za ní nejeli a nenavštívili krásy národních parků v Americe. Dodnes si pamatuji, že se mi to zdálo jako sen, který se nikdy nevyplní a naštěstí jsem se mýlila.

29.12.2015

Tomuto dnu připadlo slovo VZPOMÍNÁNÍ. Dostala jsem za úkol navštívit tři místa, ke kterým se pojí nějaká má vzpomínka.

Úkol mi po chvíli přemýšlení přišel velmi obtížný, ale nezbývalo než zapojit mozkové závity a přemítat, co se kdy odehrálo.

První ze tří vzpomínek uvádím úspěšný závod na 5,5 kilometru v Novém Jičíně, kde jsem absolvovala trať ze Smetanových sadů, na Skalky, Čerťák a zpátky. Závod jsem ve své kategorii zvládla za nejlepší čas a soutěž jsem tak vyhrála. Fotografie je pořízena v místě vyhlášení výsledků.

28.12.2015

Nastal den hravosti a protože měl volejbal začít až po obědě, šla jsem si ještě dopoledne zacvičit do fitka (což byl později asi kámen úrazu). Před obědem jsem se vrátila domů a připravila se na zápas, který začal v jednu hodinu. 

Už od začátku se nám moc nedařilo a ani na konci to nebylo jinak.

Většinu zápasů jsme prohráli a já byla zklamaná, protože jsem dnešní misi v mé hře nejspíš nesplnila. Asi teď bude záležet na rozhodnutí zadavatele úkolu, zda mi pošle další písmenko s číslici. Snad bude shovívavý :)

27.12.2015

Dnes jsem od autora dostala pokyn, že si mám dát pauzu a odpočinout si. Jde se na to.... :)

Celý dnešní den jsem doslova nic nedělala, jen se válela u televize a pojídala cukroví. Kolem sedmé hodiny večer mi přišla zpráva s předmětem HRAVOST, kde bylo uvedeno, že si mám zítra zahrát volejbal a snažit se zvítězit. Snaha bude, uvidíme co výkon.

26.12.2015

Ten den jsem se probudila celkem brzy a začala přemýšlet, jestli nebude lepší si úkol/běh, rozvrhnout na dvě etapy. Přeci jen 10 kilometrů není málo. Ovšem ráda se válím v posteli co to jde, tak jsem bohužel vstala až před devátou hodinu, kdy už mi nezbývalo nic jiného, než vyrazit do kostela. Po hodinové mši jsem se rychle vrátila domů, oblékla si běžecký mundúr, zapnula endomondo a bez váhání vyrazila směr Nový Jičín. Po zdolání Obory, tedy cca po 1 kilometru, bylo na mém dechu poznat, že dvě etapy běhu, rozdělené na dvakrát 5 kilometrů, nebudou zase tak špatný nápad. :) 

Naštěstí jsem po cestě potkávala více takových bláznů, co se snažili vyběhat spořádané cukroví a nevzdávala jsem se.

V polovině mého čtvrtmaratonu mě kromě píchání v boku začalo bolet rameno, měla jsem žízeň, tlačila mě bota a ještě k tomu se mi chtělo na záchod, ale jinak bylo vše v naprostém pořádku :)

Deset kilometru jsem ukončila v náruči Martina přesně u Tesca v Šenově u Nového Jičíně. 

Po výkonu jsme se autem vrátili zpět domů, kde jsem si bez výčitek dala pořádnou porci dobrého oběda a nesmělo chybět několik kousků výborného cukroví.

Jakmile jsem svůj výkon sdílela na endomondu, byl mi doručen e-mail s kódem P-11. Jestli tuto šifru někdy vyluštím, bude to poloviční zázrak :)

25.12.2015

Ráno, 25.12.2015, po příchodu z kostela, mě na e-mailu čekala zpráva s kódem g-5. Absolutně nevím, co to může znamenat. Musím být trpělivá a vyčkat. Napětí by se u mě dalo krájet.

Je 23:05 a já usedám k počítači, abych napsala pár poznámek z dnešního dne. Z autora hry se mi stále nepodařilo "vytáhnout", co je za tím vším ukryto a asi to už víc zkoušet nebudu :) Budu plnit úkoly a zjistím, co se za tím vším schovává :)

Dnes mi po výborném obědě přišla další zpráva z tématem BOLEST. Protože je zítra svátek svatého Štěpána, coby prvního mučedníka, dostala jsem za úkol uběhnout v tento den 10 km do 1 hodiny a 10 minut. Vzhledem k tomu, že je teď období "přejídání", tak to bude pro mě "hračka" :-D  

Mám v plánu tento úkol splnit zítra dopoledne, tak snad tady zítra budu moci dát screenshot mého výkonu. Dobrou noc.

24.12.2015

Druhý den, tedy 24.12.2015, jsem nedočkavostí v osm hodin vstala a vzala kolo, abych mohla na dané místo vyrazit. Samozřejmě jsem musela doma zalhat, že jedu k Martinovi, protože o tom nesměl nikdo vědět. Venku bylo jasno a teplota kolem nuly. Naštěstí jsem to neměla daleko, takže jsem po chvíli dorazila na vyznačené místo a balíček, schovaný doslova "rafinovaně" bez problému našla. 

Okamžitě jsem se podívala na obsah a už to začalo.

V balíčku na mě v prvé řadě vykoukly 2 tatranky, za které jsem byla velmi ráda (cukr je můj největší nešvar). Dále jsem tam našla mobilní internet, pepřový sprej, 2.000 Kč a ještě zpáteční jízdenku do Prahy :-O 

Otevřela jsem přiloženou obálku a dala jsem se do čtení. Obálka obsahovala tři dokumenty s dalšími pokyny. Bylo zde uvedeno, že hra se bude skládat z různých úkolů, které je potřeba postupně plnit. Dočetla jsem se, že dané úkoly budou zadávány po sobě a s předstihem, abych vše zvládla. Takže žádné okamžité vyřešení hry, ale pěkně pomaličku, s napětím a vzrušením. Důležitá poznámka na závěr obdržených listin a tučně zvýrazněná: Nesmíš nikdy nikomu říkat, že plníš nějaký úkol. 

Na konci dokumentu byl zadán úkol, abych si zprovoznila mobilní internet v telefonu a ve 14 hodin očekávala na e-mailu informace k prvnímu úkolu.

Internet se mi podařilo v telefonu zprovoznit a já nedočkavě čekala, jakou zprávu obdržím. Tvůrce hry byl asi taky netrpělivý a e-mail mi zaslal již před jednou hodinou odpoledne. Předmětem zprávy bylo slovo LÁSKA. Vzpomněla jsem si, že tohle téma bylo uvedeno i v úvodním dopisu. 

Byla jsem vyzvána, abych darovala 500 Kč na dobročinné účely. V tomto svátečním období je důležité projevovat lásku ke světu a bližnímu. Po krátkém zaváhání jsem se do toho pustila. Měla jsem uvedené tipy, kam mohu penízky zaslat a já si vybrala přispět na Lékaře bez hranic. Jakmile byla platba provedena, zaslala jsem e-mailem potvrzení o platbě tvůrci hry.

Jak lze vidět na předchozím obrázku, dar jsem zaslala v půl jedné v noci. Vypnula jsem počítač a šla spát.

23.12.2015

Vše začalo den před Štědrým dnem 23.12.2015, kdy jsem od Martina jen tak z ničeho nic obdržela obálku.

Nechápavě jsem na něj zírala, proč mi dává dárek, když ještě nejsou Vánoce. Vzápětí jsem si na obálce přečetla a pochopila, že to má nějaký důvod. Protože mi obálku předal venku, kde už byla tma, musela jsem počkat až se dostanu domů a v klidu si obálku přečtu. Martin mě pořád upozorňoval, že o tom nikdo nesmí vědět. Musela jsem tedy počkat, až bude doma klid a já si obálku otevřu. 

Jakmile to doma utichlo, okamžitě jsem obálku rozbalila a dala se do čtení.

Každé slovo jsem hltala s nadšením a plná očekávání. Musela jsem si pečlivě vše přečíst a některé odstavce i vícekrát. Na posledním listu bylo napsáno, že abych mohla začít hrát, musím získat balíček, který bude k dispozici na Štědrý den od 8 hodin. 

A nastal první problém, jelikož tam bylo uvedeno, že balíček bude obsahovat cennosti a bylo by vhodné vybrat sis jej hned ráno. Bohužel jsem líná vstávat tak brzy, tak jsem se pokusila spojit s tvůrcem hry a zkoušela jsem jej přemluvit, aby balíček na dané místo uschoval později. Bohužel, nepodařilo se. Ulehla jsem pozdě v noci s myšlenkami, co to na mě ten můj chlap mohl připravit??