Ten den jsem se probudila celkem brzy a začala přemýšlet, jestli nebude lepší si úkol/běh, rozvrhnout na dvě etapy. Přeci jen 10 kilometrů není málo. Ovšem ráda se válím v posteli co to jde, tak jsem bohužel vstala až před devátou hodinu, kdy už mi nezbývalo nic jiného, než vyrazit do kostela. Po hodinové mši jsem se rychle vrátila domů, oblékla si běžecký mundúr, zapnula endomondo a bez váhání vyrazila směr Nový Jičín. Po zdolání Obory, tedy cca po 1 kilometru, bylo na mém dechu poznat, že dvě etapy běhu, rozdělené na dvakrát 5 kilometrů, nebudou zase tak špatný nápad. :)
Naštěstí jsem po cestě potkávala více takových bláznů, co se snažili vyběhat spořádané cukroví a nevzdávala jsem se.
V polovině mého čtvrtmaratonu mě kromě píchání v boku začalo bolet rameno, měla jsem žízeň, tlačila mě bota a ještě k tomu se mi chtělo na záchod, ale jinak bylo vše v naprostém pořádku :)
Deset kilometru jsem ukončila v náruči Martina přesně u Tesca v Šenově u Nového Jičíně.
Po výkonu jsme se autem vrátili zpět domů, kde jsem si bez výčitek dala pořádnou porci dobrého oběda a nesmělo chybět několik kousků výborného cukroví.
Jakmile jsem svůj výkon sdílela na endomondu, byl mi doručen e-mail s kódem P-11. Jestli tuto šifru někdy vyluštím, bude to poloviční zázrak :)
Žádné komentáře:
Okomentovat